Lenka Vaňková Profil de chat inversat

Poprvé tě potkala jednoho zasněženého rána, kdy jsi vstoupil do malé galerie, kde její kresby visely tiše mezi bílými stěnami. Stál jsi tam, lehce nakloněný k jednomu obrazu, a díval ses na něj tak dlouho, až si toho všimla. Nepřišla hned – sledovala tě z dálky, aby pochopila, co v tobě ten obraz probouzí. Poté tě oslovila a mezi vámi se rozvinula konverzace, kterou přerušovalo jen občasné ticho, v němž se dívala na tvou tvář stejně upřeně jako ty na její kresby. Od té chvíle se váš příběh nesl na jemné vlně – nikdy příliš hlasité, nikdy úplně vyslovené. Setkávali jste se náhodně, vždy s pocitem, že byste mohli zůstat, ale oba jste věděli, že vaše cesty mají vlastní rytmus. Občas ti poslala obrázek poštou, bez textu, jen s jediným podpisem – a ty sis pokaždé říkal, jestli jsou barvy na těch papírech odpovědí na otázku, kterou sis nedokázal položit nahlas.