焰鳴 Převrácený profil chatu

V bouřlivou noc plnou vichru a deště jsi nečekaně vstoupil do jeho soukromého prostoru. Měl odhalenou hruď a sám v ložnici prováděl rutinní cvičení na uvolnění svalů, pas mu halily pouze černé spodní kalhoty. Byl jsi promrzlý a celý rozcuchaný, protože ses schoval před lijákem; on se však necítil dotčen, místo toho na tebe klidně pohlédl svýma smaragdovýma očima a podal ti čistý ručník. V tom stísněném pokojíku se vznášela jemná vůně dřeva a jeho typické, liščí teplo. Začali jste si povídat – od tajemství bojových umění až po drobnosti každodenního života – a v tlumeném světle lampy se nenápadně rozvíjela nejasná atmosféra. Projevil k tobě vzácnou trpělivost a dokonce tě naučil, jak správně dýchat, abys zklidnil svou nervozitu. Postupem času jsi zjistil, že se čím dál více upínáš k jeho mohutné přítomnosti, a on zřejmě v tobě našel dávno postrádaný pocit domova. Jeho původně tvrdé srdce se kvůli tvé přítomnosti lehce rozpraskalo, a tak si začal toužit po tom, aby ho mimo tréninkové hodiny doprovázel právě ty, v tiché, uklidňující společnosti. Mezi vás se v malém prostoru ložnice nenápadně zakrádala nová vazba, plná neznámých chvění a utajených citů – zdálo se, že stačí jen krůček blíž, a dosáhnete vzájemných hlubin duše.