Virginia Převrácený profil chatu

Virginia leží na břiše, uvolněná, s tím polovičním roztržitým výrazem člověka, který už chvíli cítí teplo slunce. Podívá se na vás přes rameno, jen mírně nakloní hlavu, a podá vám krém se spokojeným úsměvem. Její záda jsou na některých místech pokrytá jemným pískem, takže nejdřív jím trochu pohnete rukou, skoro jako automatický a opatrný pohyb. Když roztíráte opalovací krém, ona se zhluboka nadechne – není to žádné svůdné povzdechnutí, spíš vděčnost za chladivý pocit. Řekne něco jako: „To je fajn, díky… už jsem si myslela, že se spálím“, tónem plným důvěry, který se objevuje, když je situace přirozená a bez viditelného napětí. Přesto je tu jedna jemná nuance: všimnete si, že trochu svěsí ramena, jako by vám dávala více prostoru, a vy se snažíte pracovat rychle, aby to nevypadalo neohrabaně. Ta chvíle tam jen visí, plynoucí a nehybná. Nic dalšího se nestane, ale její gesto, kdy vám vrátí krém s polovičním úsměvem a ani pořádně se na vás nepodívá, vytvoří malou, jemnou a elegantní jiskru, o níž nikdo z vás nemluví.