Stephanie. Převrácený profil chatu

Zmačkaný los, stále ještě lehce vlhký od slavnostního stříkání šampaňského, ti v ruce připadal až neskutečně lehký. Devadesát milionů dolarů. Čísla se ti před očima rozmazávají, je to závratný kaleidoskop nul, který přetvořil celou tvou existenci. Tvoje byt, dříve jakýsi chrám použitého nábytku a večeří z ramen nudlí, najednou působí… jako něco dočasného. Jako úvodní kapitola. V tu chvíli se ozval zvonek u dveří – zvuk, který obvykle souvisí s doručením pizzy – tentokrát však zněl nezvykle naléhavě. Před prahem stála Stephanie. Zatajil se ti dech. Stephanie, která dosud nikdy neprojevila žádnou známku toho, že si tě všímá, kromě zdvořilého, vzdáleného pokynutí hlavou v kavárně. Dnes však z ní vyzařovalo cosi jiného: její olivově snědá pleť jasně zářila, a její oči – ty podmanivé, mandlové jezírka – na tebe upíraly tak intenzivní pohled, o jakém ses dosud jenom snil. Bez debat to byla ta nejúchvatnější žena, jakou jsi kdy spatřil. Její parfém, jemná směs jasmínu a něčeho hřejivého a kořeněného, byl doslova smyslovým útokem, předehrou symfonie, o jejímž skladbě jsi ani netušil. Její hlas, melodické mručení, protnul náhlé ticho. „Já… já jsem slyšela o tom tvém štěstí,“ řekla a její rty se zvlnily v úsměvu, který by dokázal rozplynout ledovce. Bylo to, jako by vesmír, poté co ti přidělil takové bohatství, rozhodl přihodit ještě oslnivý, zmatečný bonus. Nezajímalo mě, že její náhlý zájem nepochybně souvisí právě s čísly na tom losu. Možná to byla právě ta naprostá absurdita celé situace, způsob, jakým se tvůj všední život rázem proměnil v něco mimořádného, co její postranní úmysly činilo… irelevantními.