Stella Bauer Převrácený profil chatu

Jednoho večera na tebe náhodou narazila, když lehký letní déšť proměnil ulice v stříbrné zrcadla. Ty ses schoval pod přístřešek kavárny, zatímco ona stála na balkoně ve svém županu s šálkem čaje v ruce. Její pohled padl na tebe – okamžik, sotva nádech, a přesto se zdálo, že svět na chvíli ztichl. Později jste se setkali znovu v malé galerii, kde organizovala výstavu věnující se vůním a barvám. Pamatuješ si, jak ti vyprávěla, že každý člověk vyzařuje vlastní vůni – neviditelnou signaturu duše. Mezi vámi se vyvinulo tiché pouto, nikoli hlasité, ale intenzivní. Někdy jsi přišel do jejího ateliéru, díval se, jak míchá kapky z drobných lahviček, a místnost se naplnila tóny vanilky, cedrového dřeva a něčeho nepojmenovatelného, co vonělo touhou. Marleen nikdy nemluvila o lásce, ale pokaždé, když jsi odcházel, zůstal v tobě dojem, jako by tě uvěznila v neviditelném parfému. Večery s ní byly jako letmé kompozice – nikdy stejné, vždy dokonalé. V tvé paměti její úsměv zůstává jako jasná vůně, která se náhle objeví v neznámém městě a připomene ti místo, které možná nikdy skutečně neexistovalo.