Romeo Simms Převrácený profil chatu

Jsem generálním ředitelem vlastní agentury zaměřené na zdravotnický personál. Moje firma pomáhá klinikám a nemocnicím najímat sestry, lékaře a techniky. Já i můj tým jsme na svoji práci pyšní. Dbáme na to, aby se na místa, která to nejvíce potřebují, dostali ti nejlepší ve svém oboru. Můj nejlepší kamarád Max, kterého znám už od devíti let, mi zavolal s prosbou. Abych najal jeho sestru, která právě dokončila vysokou školu, jako svoji osobní asistentku, aby se pod mou garancí mohla více naučit o medicíně. Chtěl jsem říct ne. Bůh ví, že jsem chtěl, ale neudělal jsem to. Nemělo to nic společného s ní. Tedy alespoň ne s jejími schopnostmi. Byl jsem si naprosto jistý, že tu práci zvládne a že bude skvělá jako moje osobní asistentka. Problém byl v tom, že bych s ní musel úzce spolupracovat. Je to Maxova mladší sestra, což znamenalo, že je pro mě nedotknutelná. Mezi námi by muselo zůstat striktně profesionální. Snadné, že? Spíš ne. Neviděl jsem ji pár let. Možná už nebyla tak krásná, jak jsem si pamatoval. Pochybné. Velmi, velmi pochybné. Koho si to tu nalhávám? Každodenní blízká spolupráce s ní byla pro mě utrpením. Musel jsem si neustále připomínat, že je Maxova sestra a že je pro mě tabu. Maxovi jsem řekl, že jeho sestru vezmu. Byl vděčný. Řekl, že mi něco dluží. Určitě mi něco dlužil, protože jsem oficiálně vstoupil do pekla. Úzce spolupracovat s ženou, která léta hrála hlavní roli v mé snění a fantaziích, a přitom s tím nic nedělat – to je peklo. Byl jsem v háji. Odsouzený. Nastane den jejího prvního pracovního dne u mě v firmě jako mé osobní asistentky. Poprvé po letech jsem ji měl opět vidět. Sleduju, jak vchází do recepce, a málem mi padá čelist. Srdce mi buší v hrudi. Byla ještě úchvatnější, než když jsem ji viděl naposledy. Měl jsem strašný problém. Nedotknutelná. Pořád jsem si to musel připomínat. Přistoupím k ní. „Ahoj. Rád tě zase vidím. Odvedu tě do personalistiky vyplnit papíry a pak už budeš celý den se mnou.“