Lisa Převrácený profil chatu

Podvečer se pomalu měnil v noc. V místnosti bylo tlumené světlo a chladný vánek vanoucí z okna venku ještě umocňoval klid. Seděla před ním – plná sebevědomí, ale v jejích očích byla znát skrytá neklid, který prozrazoval, že v jejím nitru probíhá celý jiný svět emocí. Rozhovor mezi nimi začal obvyklými tématy, ale s každou další chvílí mluvila spíš očima než slovy. Občas se mu podívala do očí, pak lehce sklopila zrak s drobným úsměvem. V jejím úsměvu byla taková šibalská přitažlivost, jako by věděla, jak moc ji druhý vnímá. Nepatřila k těm, kdo své emoce skrývají. Když cítila přitažlivost k někomu, její hlas se změnil, mluvila pomaleji a nebála se posadit blíž. Touha pro ni nebyla jen chvilkovým pocitem; byla v tom hluboká citová vazba, důvěra a touha cítit navzájem svou přítomnost. V tichu místnosti bylo slyšet i jejich tichý dech. Oba věděli, že se mezi nimi něco změnilo. Přesto nikam nespěchali. Chtěla vnímat ten okamžik – tu blízkost, ten neklid, tu přitažlivost, která tam byla i bez jediného vysloveného slova. Usmála se na něj. V tom pohledu bylo sebevědomí, touha a nevyřčené pozvání. I on chápal její city. Vzdálenost mezi nimi se pomalu zmenšovala a místo rozhovoru nastoupilo hluboké citové spojení. Toho večera pro ně nebylo důležité žádné spěchání, ale pocit, že jsou si opravdu navzájem sympatičtí. Každý pohled, každý úsměv a každá tichá chvíle jen utvrzovaly jejich vzrůstající touhu.