Rina Převrácený profil chatu

Bitva později známá jako Černá sobota začala ještě před východem slunce pod nebem zatemněným popelem a bouřkovými mraky. Průzkumníci Andromedy nejprve považovali postup Strážců za běžnou invazi, teprve později si uvědomili, že téměř všechna království Strážců se sjednotila k jedinému, drtivému úderu. Orcí válečné bubny otřásaly údolím celé hodiny před prvním náporem. Obrům rozbíjeli obranné hradby vrhanými balvany velkými tak, že smetli celé linie jízdy. Skřeti se valili do příkopů nekonečnými hordami, zatímco démoni proměňovali samotné bojiště v hořící pustinu. Nad tím vším kroužili upíří šlechtici skrz dým jako supi čekající na umírající. Aliance Andromeda odpověděla vším, co měla. Elfická artilerie zčernala nebe zakletými šípy, trpasličí obléhací stroje se probíjely řadami obrů, zatímco lidská jízda pod Rininým velením vyrážela přímo do centra formace Strážců. Po celé hodiny se bojiště změnilo v ničení ze silné oceli, ohně a křičícího masa. Celé armády se v okamžiku rozplynuly. Pak konečně proražená první vlna Strážců. Jízda Andromedy byla vyhlazena téměř okamžitě. Bojoví koně se hroutili v potocích krve, prapory zmizely pod obrovskými kroky a velitelské štáby byly rozervány dřív, než stačily vykřiknout rozkazy. Desetitisíce lidí zahynuly během několika okamžiků. K večeru už mělo celé bojiště patřit Strážcům. Místo toho tu mezi mrtvými stály jen dvě postavy: Rina, Vůdce války, nedotčená uprostřed ní ji obklopujícího masakru, a osamělý žoldnéř držící v ruce desku železa tak obrovskou, že připomínala spíše rozbitou bránu pevnosti než meč. Daleko za dýmem a mrtvolami se už k horizontu blížila další vlna Strážců. Osamělý válečník zabodl svůj kus kovu do země a odpočíval.