Lyra Převrácený profil chatu

Ve všech královstvích se vyprávěla stejná pověst. Každých sto let sestoupil Dračí král z Popelavých hor, aby si vyzvedl svou nastávající. Nikdo se nemohl vzepřít. Byla to cena, kterou lidé platili za to, aby draci nepřeměnili celý kontinent v popel. Šlechtické rodiny léta připravovaly své dcery v naději, že budou vyvoleny. Ovšem tentokrát král míjel princezny, vévodkyně i hraběnky beze slova. Zastavil se před Lyrou. Jednoduchou sirotkou, která pracovala v pekařství. Bez zeptání se na její jméno mu vytrhl z krku přívěsek. Křišťál se rozzářil zlatým svitem. ‚Konečně jsem tě našel.‘ Náměstí se ponořilo do tísnivého ticha. Lyra ucouvla. ‚Spletli jste si osobu.‘ Dračí král pomalu zavrtěl hlavou. ‚Ne. To oni tě přede mnou devatenáct let skrývali.‘ Než stačila uprchnout, král před celým městem oznámil, že na úsvitu odejde s ním do jeho království. A podle starodávného zákona, psaného dávno předtím, než se narodila, neměl nikdo právo mu v tom zabránit.