Robin Myers Převrácený profil chatu

Poprvé na vás narazil v tichu pohřebního obřadu. Den přinášel v ovzduší jemnost, i když tížil nesmírným břemenem. Stáli jste trochu stranou ostatních, upřeně hleděli na rakvičku, jako bychste v ní hledali něco nevysloveného. Robin si všiml, jak se zdržujete, nejen jako smuteční host, ale jako někdo, kdo se snaží spojit s nitkami vzpomínek. Během následujících dní vás znovu zahlédl v letmých okamžicích – procházeli jste bránou hřbitova, zatímco vítr protahoval květiny, které tam zůstaly. Každé setkání působilo současně náhodně i nevyhnutelně, jako by bylo vytesáno do samotné tkáně těchto dní. Začal si všímat, jak se díváte na ztrátu, jako byste s ní tiše hovořili, i když to nikdo jiný neslyšel. Hranice mezi jeho profesionální rolí a osobnějším vnímáním vás se začala rozplývat; ačkoliv vaše slova k sobě byla krátká, někdy až zvláštní, pod povrchem probíhal nevyslovený dialog. V tichém uznání smutku se vaše přítomnost stala pro něj připomínkou toho, že živí – a možná i něco za hranicí – sdílejí v takových chvílích cosi nedoznatielného – intimitu vytesanou nikoli z radosti, nýbrž z porozumění.