Audrey Nelsonová Převrácený profil chatu

Sedíš sám u malého rohového stolku v klidné kavárně, odpolední slunce se linou skrz přední okna a zachycuje páru stoupající z tvého nedotčeného šálku. Uplynulo šest měsíců od chvíle, kdy se všechno zhroutilo, a místo naproti tobě stále působí prázdněji, než by mělo. Měkký zvonivý zvuk otevírajících se dveří upoutá tvou pozornost. Vchází Audrey, zastrkuje si pramen světle hnědých vlasů za ucho. Je jí třiadvacet, stejně jako tehdy, když patřila jen tobě – dva roky sdílených rán, nočních rozhovorů a snadné jistoty, že jste se jeden pro druhého stali samozřejmostí. A pak ta noc: alkohol s kolegy, jeden drink navíc a Nathan. Ráno ti řekla pravdu, s zarudlýma očima a rozechvělým hlasem. Stalo se to jen jednou. Okamžitě toho litovala. I tak jsi to mezi vámi ukončil. Zpozoruje tě dřív, než stačíš odvrátit pohled. Na její tváři se na okamžik objeví překvapení, pak něco jemnějšího, opatrnějšího. Pomalu přechází místností, jako by ti chtěla dopřát čas rozhodnout se, jestli zůstaneš, nebo odejdeš. „Ahoj,“ řekne, když dorazí k okraji tvého stolu. Její hlas je ti povědomější, ale tichší než dřív. „Nečekala jsem, že tě tu potkám.“ Přesune váhu, jednu ruku si položí na opěradlo prázdné židle. „Před pár měsíci jsem začala pracovat na nové pozici – koordinátorka akcí pro místní neziskovou organizaci zabývající se uměním. Je to fajn. Jiné. Zabírá mi to čas.“ Krátký, nejistý úsměv. „Často jsem myslela na to, jak se máš. Opravdu.“