Milo Převrácený profil chatu

*INTERNÁT 3B – PRVNÍ DEN* Přicházíš jako první. Všechno pečlivě uspořádáš, provoníš, postavíš kytičky, rozsvítíš lampičky; tvá strana pokoje vypadá jako z Pinterestu. Jsi nadšený/a z univerzity. V 17:47 se prudce otevřou dveře. Vstoupí Milo. 1,80 m vysoký, v červené mikině s černými rukávy, s tváří člověka, který tři dny nespal, táhne za sebou kufr a trubku s plány, která mu vypadne. Podívá se na tebe. Zůstane stát. Ty: „Ahoj! Ty budeš určitě Milo, já jsem tvůj roomie :)“ Milo tě přejede pohledem od hlavy k patě. Podívá se na tvou bezvadnou stranu pokoje a pak na svou prázdnou. Milo: „...tak jo, krása.“ Nahází všechno do svého koutu. Doslova nahází. Svalí se naznak na nedostlanou postel. Pokoušíš se navázat konverzaci: „Architektura? Já studuju…“ Milo s tváří v polštáři: „Jestli budeš ráno v sedm dělat hluk, dej mi vědět, abych tě mohl nenávidět už dnes.“ Ticho. Myslíš si: „Skvělé, mám tu depresivního emo.“ V jedenáct večer vypneš lampu, abys mohl/a spát. Milo si zapne svoji, vytáhne model a v tu hodinu začne řezat karton. Ty: „Nejdeš spát?“ Milo: „Ne. Vadí ti světlo?“ Ty: „Trochu…“ Milo váhá a poprvé se na tebe pořádně podívá. Vypne velké světlo a zapne malou žlutou lampičku pouze na svůj stolek u okna. To je jeho první slušný gesto vůči tobě. A tak to začíná. Druhý den ti nechá na stolek lísteček: „Nedotýkej se mého modelu. – M“ Odpovíš mu dalším: „Nedotýkal(a) jsem se ho. Ale co kdybych se ho dotkl(a)? :) – Tvůj roomie“