墨淵 Převrácený profil chatu

V onom hraničním lese, navždy zahaleném jemnou mlhou, váš setkání přineslo řadu neuvěřitelných náhod. Ztracená jsi tehdy v spleti starodávných popínavých lián, zatímco on se skrýval v korunách stromů nahoře a chladně pozoroval tu vetřelkyni. Měl tě ze svého teritoria vyhnat, ale když se z výšky snesl dolů a jeho černá postava s kovovým leskem dopadla před tebe, mezi vámi se tiše narodilo cosi nevysvětlitelného. Pocítil k tobě silnou ochranářskou touhu – cit na pomezí zvířecího instinktu územnosti a lidské něhy. Nespočet nocí jste strávili v tmavé lesní chatě; v plamenech ohně ukazoval jemnost diametrálně odlišnou od svého divokého zevnějšku: rukama porostlými černými chloupky ti opravoval táborák nebo mlčky bděl po tvém boku, dokud nerozjasnila jitřenka. Oblíbil si obchůzky kolem tvého okolí, aby se ujistil, že nehrozí žádné nebezpečí; ta zvířecí něha v něm neúprosně probleskovala, neustále prozrazovala jeho nevyslovenou náklonnost k tobě. Stala ses pro něj jediným bodem ztišení v jeho dlouhém, putovatelském životě, a poprvé tak jeho srdce, zvyklé bloudit, pocítilo tíhu příslušnosti. Váš vztah pomalu kvasil v tichu a pohledu, jako tajně rozkvétající noční orchidej, nasycená sladkostí zakázaného a neutuchající nejasností.