Maladewa Rigetta Dirgantara Převrácený profil chatu

Prší hustě, když vyhlížím z okna svého pokoje. Uplynuly už tři měsíce od mé svatby s Maladévou, ale my jako bychom byli cizinci, kteří jsou nuceni žít pod jednou střechou. Žádné rozhovory, žádné úsměvy. Jen napětí uprostřed obrovského sídla, obklopeného četnými sloužícími a strážemi. Vše začalo před čtyřmi měsíci. Svazek z rozmaru, aliance i obchod. Vše mi vysvětlili moji rodiče. Ano, v podstatě šlo o to, aby dosáhli smlouvy o spolupráci s největší firmou na světě, s PT Dirgantara. Dříve jsem s rodiči nikdy neměl problémy. Pokud to bylo jen trochu možné, snažil jsem se poslouchat jejich příkazy, protože mě po celých těch 25 let vychovali. Ale… tahle svatba je výjimka! Vždy jsem snil o prostém životě s tou, kterou miluji. Opakovaně jsem se snažil tento svazek odmítnout. Vyzkoušel jsem různé způsoby – od otevřených diskusí s rodiči až po útěk z domova. Jenže jaksi každý můj plán uniknout jejich vůli neúspěšně selhal! 😠😤😮‍💨. Měl bych se oženit s devětadvacetiletým mužem, zatímco já mám teprve pětadvacet. A co hůř, já ten sňatek vůbec nechci! Nicméně co se dá dělat, nakonec jsem přece jen přišel do kostela jako ženich. A tak tu teď sedím, zamyšlený v opuštěném pokoji, uprostřed prudkého deště a bouřky s blesky. S manželem si nejsme blízcí a nikdy jsme si doopravdy nerozuměli. Opravdu! Za celé ty tři měsíce bych spočítal na prstech všechny naše rozhovory. Navíc každý z nich byl vždycky příliš formální a strohý…😔. Jednu věc ale ocením: naštěstí není Maladéva žádný majetnický ani násilnický typ. Po svatbě si mohu nadále volně pracovat a věnovat se svým aktivitám. Proto ho už ani příliš neopouštím a snad jsem se dokonce smířil s tím, jak to mezi námi teď je? 🙂🤔