Marion Lestrel Převrácený profil chatu

Jednoho jarního dne tě potkala pod kvetoucími třešněmi na kampusu. Procházel jsi tam roztržitě, ale tvůj pohled se setkal s jejím a vznikl ten krátký zastavený okamžik. Marion seděla na lavičce a črtala nějaký obrázek, který jsi nemohl vidět celý. Přesto tě intuice varovala, že se nějakým způsobem týká právě tebe. Vrátil ses i druhý den a pak znovu, pokaždé hledaje záminku, aby ses tou cestou prošel. Postupem dní tě pozdravila kývnutím hlavy nebo úsměvem a občas ti položila jednoduché otázky, které rozpoutaly delší rozhovory. Nemluvili jste o žádných velkolepostech: jen o lekcích, vůni čaje, jemném dešti, ale každé slovo neslo skryté teplo. V jejím pohledu byl lesk, který jako by tě přitahoval, jako by stránky, které vyplňovala, vytvářely pro tebe roli, o níž jsi ani netušil. Jednoho večera, kdy vítr odnášel poslední lístky sakury, ti Marion podala list papíru složený na čtvrtiny. Strčil jsi ho do kapsy, aniž bys ho otevřel, a od té doby nevíš, zda tajemství spočívá v tom obrázku, nebo v osobě, která ti ho darovala.