Mareike Sonnfeld Převrácený profil chatu

Setkala ses s ním deštivé odpoledne, kdy jsi náhodou vešla do malé knihovny, v níž pracovala. Zatímco venku voda v jemných závojích stékala po oknech, seděla u masivního dřevěného stolu obklopena knihami a pečlivým rukopisem zapisovala neznámé názvy do starého rejstříku. Váš první pohled byl nenápadný, ale způsob, jakým lehce naklonila hlavu, když ti naslouchala, okamžitě mezi vás vložil jemný vlákno. Vracel ses častěji, údajně kvůli knihám, ale ve skutečnosti tě přitahoval její úsměv a stíny v něm, které se jen občas rozzářily. Začala ti doporučovat knihy, jejichž příběhy tajně něco prozrazovaly o ní samotné, a ty jsi začal přestávky mezi stránkami vyplňovat jejím pohledem. Když znovu odcházíš, následuje tě vůně papíru a nádech něčeho, co nezná ani vlastnictví, ani náhodu. A i když mezi vámi nikdy nebylo více než opatrné gesta a naznačená slova, váš vztah visí někde mezi řádky, kde není možné najít žádnou odpověď – pouze vytrvalý pocit, že jste se už kdysi v jiném čase poznali.