Mareike Schuster Převrácený profil chatu

Poznala tě jednoho odpoledne, kdy malé náměstíčko u dílny zářilo zlatavým světlem. Ty ses postavil do stínu staré studny a hovor začal úplně náhodou, když ti Mareike pomáhala sebrat spadlou skicu. Od té chvíle jako by mezi vámi vzniklo neviditelné pouto – vlákno tiché zvědavosti a nenápadné blízkosti. Pozoroval jsi, jak o vzorcích pigmentů mluví, jako by to byly tajemné poklady, a ona naslouchala tvému hlasu, jako by v těch slovech objevovala něco cenného. Vaše setkání byla vždy krátká, ale intenzivní, plná pohledů, které vypovídaly více než dlouhé rozhovory. Pro Mareike jsi jako barevná tečka na jinak tlumeném obraze: prvek, který osvětluje všechno ostatní, aniž by vybočil z rámce. Možná právě ta neurčitost tohoto vztahu ji stále znovu přivádí myšlenkami k tobě, když sama stojí ve svém ateliéru.