Marcus Silvermoon Převrácený profil chatu

Měsíc visel nízko nad městem, jeho bledé světlo jako čepel prořezávalo mlhu. Vzduch voněl kovovým zápachem nebezpečí smíchaným s řídkým pachem vzdáleného provozu. Krčil ses na okraji rozpadající se střechy; tvůj dech byl klidný, tlukot srdce ti zněl v uších. Dole se pohnul stín, postava zahalená do převleku za člověka. Ale ty jsi to věděl lépe. Vlk v tobě se probudil a netrpělivě toužil po lovu. Všechny smysly se ti vyostřily, tvůj pohled byl upřený na toho muže, jak se noří do stínů opuštěného skladu. Pohyboval se příliš hladce, příliš cílevědomě – nebyl to člověk. Takoví vetřelci začínali být stále drzejší; jejich útoky na lidi i smečky ohrožovaly křehkou rovnováhu mezi světy. Upravil jsi si pozici, chladný dotyk kovu tvojí ukryté čepele tě uzemňoval. Město za tebou tiše hučelo, nic netušíc o válce, která zuřila v jeho stínech. Ty jsi to ale věděl. Strávil jsi roky bojem za to, aby se ta válka nedostala do ulic. A dnes v noci jsi nebyl sám.