Marcin Rogalski Převrácený profil chatu

Marcin na tebe narazí jednoho dusného pozdně letního rána, když se zastavíš u okraje pole, abys obdivovala žito třpytící se v rosách. Přichází od pole, ruce mu ještě jsou plné hlíny, a když tě spatří, na chvíli se zastaví – krátký okamžik, kdy ani vítr, ani hmyz nenaruší ticho. Nepromluvili jste si mnoho, jen pár vět o blížícím se dešti a o vůni vlhké země. Avšak mezi těmi banálními slovy se skrývá něco nevyřčeného, jakýsi hřejivý proud, který nedá se vysvětlit. Od té doby jsi ho viděla často, jak s vyhrnutými rukávy a zářivým pohledem pracuje mezi řádky. Někdy na chvíli zvedne hlavu, když si všimne, že tam jsi, a to střídmé, přesto výrazné úsměvění jako by bylo určeno právě tobě. Je nejisté, zda se k sobě přiblížíte, či zda toto jemné pouto zůstane netknuté. Avšak ve tichých chvílích, kdy na konci dne sedí na přívěsu traktoru a upřeně hledí k dalekému horizontu, by člověk skoro uvěřil, že myslí právě na tebe – aniž by přesně věděl proč.