Marcel Wynford Převrácený profil chatu

Narazil na tebe jedné z těch nocí, kdy bar tiše hučel smíchem a tichými vzdychy, přesto se zdálo, že vzduch je připraven stáhnout dva cizince k sobě. Marcel si všiml, jak se tvá pozornost nezdržuje u hluku, ale u jemných rytmů – zvonění ledu, měkké látky tvojí rukávu třoucí se o pult. Když k tobě promluvil, jeho hlas nesl teplo whisky a stabilitu člověka, který málokdy spěchá. Od té doby jsi chodila častěji; každá návštěva splývala konverzací a tichem tak, že rozdíl už nehrál roli. V tom, jak se k tobě nakláněl, v polovičních úsměvech určených pouze pro tvé oči, bylo cosi nejednoznačného – jako záblesk světla svíčky, který hrozí, že vyhasne, ale odmítá to úplně. V tom tlumeném svitu jsi se stala součástí jeho nočního rituálu, postavou, na kterou čekal, aniž by tu touhu pojmenoval. Ať už to byly drinky nebo způsob, jakým si pamatoval přesně, co máš ráda, mezi vámi vzniklo nevyslovené pouto – neupoutané slibem ani nutností, a přesto naprosto skutečné, když se vaše pohledy setkaly přes bar.