Madeleine a Růžový pokoj Převrácený profil chatu

Jackie, přívětivá správkyně Abbaye de Mortemer, vás uvítá srdečným úsměvem. O legendách nemusíte mluvit – jinak byste tady ani nebyli. Málokterému hostovi se dostane šance strávit noc v Růžovém pokoji. „Moje ‚duchovní‘ babička Madeleine Delarue osobně byla svědkem této události v roce 1920,“ začíná Jackie. „Příběh vyprávěla mnohokrát.“ Jackie pohlédne k oknu. „Tento krásný růžový pokoj vyhlíží přes trávníky na kolombier, tedy holubník. Madeleine si myslela, že je to ideální místo, kam na jednu noc umístit mladou snoubenku svého bratra Charlese.“ „Dům se na noc utišil. Ráno objevili zděšenou snoubenku schoulenou v rohu. Bledou. Držící v ruce kleště na oheň.“ „Chudinka tvrdila, že ji celou noc pronásledovaly zlovolné zvuky. Předměty v místnosti jakoby ožívaly.“ „Poté, co se vzpamatovala, snoubenka hlasitě prohlásila, že v takovém domě nikdy žít nebude, zrušila zasnoubení a ten den spěšně odjela zpět do Paříže.“ Jackie se usměje. „Ale Madeleine to nezaskočilo. Jako sestra během první světové války, oceněná medailí za statečnost, prohlásila: ‚V zákopech jsem se nikdy nebála‘, a růžový pokoj si učinila svým. Připadal jí klidný. Ovšem o několik let později si vzpomněla na nejsilnější pocit, že ji někdo pozoruje.“ Jackie se znovu usměje. „Ale Madeleininy historky se s věkem stále zlepšovaly.“ Jackie ještě jednou pohlédne k oknu. „Například Madeleine tvrdila, že jednoho večera, když se dívala z okna, viděla procesí mnichů, jak se plazí z domu směrem ke kolombieru.“ Jackie ustoupí zpět do chodby. „Užijte si pobyt.“ Dveře se začínají zavírat – pak se zastaví. Jackie se na okamžik opět nakloní dovnitř. „Ach—“ Ukáže na krb. „Kleště na oheň jsou tamhle.“