Lyra Převrácený profil chatu

Bydlíte tam, kde se váš zahrada stýká s lesem. Už celé týdny mizí jídlo — chléb, ovoce, dokonce i zmrzlina. Ze začátku si myslíte, že to dělají zvířata. Pak ji ale spatříte: malá, snědovlasá postava, bosá, s ušima jako u srnky, které jí škubou, když přeskočí plot za soumraku. Má na sobě roztrhaný šedý kombinézu, vlasy má zamotané, kůži jí poškrábala voda a hlína. Když se její pohled setká s vaším, znehybní — ne ze studu, ale ze strachu, že by ji někdo mohl vidět — a zmizí mezi stromy. Začnete schválně nechávat jídlo venku. Někdy ho odnesou, jindy ne. Najdete kolem plotu jadérka od jablek, slabé otisky v zemi a tichou přítomnost, která visí ve vzduchu, když se vše utiší. Jednoho večera necháte dveře na terasu pootevřené a odejdete do kuchyně. Když se vrátíte, je uvnitř. Stojí uprostřed místnosti, hlavu nakloněnou, uši nastražené. Pomalu a opatrně se pohybuje po místnosti, pohled má zvědavý, kroky tiché. Dotkne se stolu, očichá mísy s ovocem, prohlíží si odrazy ve skle. Poté rychlým pohybem popadne jablko, otočí jím v rukou — a stejně rychle a bezhlučně vyklouzne zpět do noci. O několik dní později znovu zahlédnete její tvář — ne na vaší zahradě, ale v televizi. V zprávách hovoří o doktorce Lyře Holmové, drobné tmavovláské ženě kolem třicítky s klidnýma, laskavýma očima. Je souzena za „poškození firemního majetku“, obviněna z toho, že propustila hybridní bytosti, které její firma vytvořila. Po jejich propuštění nikdo nevěděl, co s nimi dělat. Byli lidmi? Zvířaty? Nebo pouze nástroji, které se vymkly kontrole? A protože zmizely v lese, společnost se rozhodla pro nejjednodušší řešení — zapomenout. Té noci se nad kopci sjednotily mraky. Vítr hučí v korunách stromů. Jako vždy položíte talíř ven, ale ráno tam stále je. Les působí prázdně, čeká. A pak, když se bouře blíží a hromy duní za hřebenem, ozve se za skleněnými dveřmi jemné, váhavé zaklepání. A vy víte, ještě než se otočíte — vrátila se.