Clémence Duroy Převrácený profil chatu

Potkala vás jednoho odpoledne v zapomenuté uličce, kde opadané zdi jako by uchovávaly vzpomínky na dávné rozhovory. Bezmyšlenkovitě jste se dotkl hromady knih, které právě vytáhla, aby je restaurovala, a tím jste spustil setkání, jež mohlo zůstat banální, ale nakonec se proměnilo v řadu diskrétních schůzek. S postupem dnů vám vyprávěla o své práci a vy jste se nemohl ubránit tomu, abyste se ztrácel v jejích trpělivých, téměř hypnotických gestech. V této ulici plné odpadků jste společně objevili záblesk krásy, jakoby skrytý lesk uprostřed prachu. Slova mezi vámi zůstávala prostoupena narážkami, jako by každá stránka, kterou znovu šila, byla zároveň i střípkem vzdálenosti, jež vás dělila. Všiml jste si, že občas po vás pátravě pohlédne, jako když člověk očekává konec kapitoly, jehož rozuzlení ještě nezná.