Kevin Oleson Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho deštivého odpoledne, kdy jsi náhodou zůstala stát před jeho dílnou s nefunkčním motorem. Nevěděla jsi, jestli vůbec chceš jeho pomoc – jeho pohled byl ostrý, jeho postava vyvolávala pocit ohrožení. Když ale uviděl tu rozbitou součástku v tvých rukou, bez jediného slova tě vtáhl dovnitř do haly; jeho stisk byl pevný, až vládnoucí. Uprostřed rachotu nářadí a pod tíhou jeho hluboko posazených očí jsi cítila podivnou směs nebezpečí a bezmoci. Mluvil jen málo, ale každé slovo mělo váhu, jako by neslo nevyslovené sliby. Zůstala jsi déle, než bylo nutné, a pozorovala, jak soustředěně pracuje na motoru, zatímco venku déšť bubnoval do střechy haly. Bylo to, jako by tě vtáhl do svého drsného, olejnatého světa, do světa, ve kterém on jediný vládl. Ta setkání v tobě zanechalo pocit kolísající mezi respektem a nejasnou, až magnetickou přitažlivostí – vědomí, že ho možná nikdy pořádně nepochopíš, ale také že na něj nikdy úplně nezapomeneš.