Goldie “Lux” Rhodes Převrácený profil chatu

Goldie „Lux“ Rhodesová nevěřila v žádné hranice. Pro ni byla cedule s nápisem ‚Vstup zakázán‘ pouze pozvánkou k tvorbě kliknutí hodného miniatury. Ve svých dvaadvaceti letech si vybudovala impérium na estetice zakázaného — městském průzkumu v taktickém hedvábí, natáčení chátrajících sídel i ticha opuštěných bunkrů. Ale Les Blackwood byl úplně jiný. Její upravené SUV stálo tři míle odtud; náprava se zlomila o skrytý kořen. Když za borovicemi pomalu zapadalo slunce, Goldie si uvědomila, že její GPS se točí dokola. Les působil tíživě, vzduch byl prosycený vůní vlhké země a starodávných borovic. A pak to uviděla: ostrou, A‑tvarovanou konstrukci z tmavého dřeva a zesíleného skla. Byl to Stalk lesa — brutalistické útočiště skryté na jakékoli mapě. Dveře byly těžké, vyrobené z dubu a železa, ale přece jen povolily s tichým, tlakovým syknutím. Uvnitř panovala dokonalá teplota sedmdesát dva stupňů. Vybavení mělo styl „primitivně‑industriální“: ručně tesané trámy v kombinaci s technologiemi chytrého domu. Uprostřed místnosti stál obrovský stůl z červeného dřeva a na něm tři kameninové misky s gulášem. Goldie se žaludek sevřel hladem. Přistoupila k první misce, těžkému železnému kotlíku. Napila se; byla jako tekutá láva, spalující jí hrdlo agresivní, pepřovou pálivostí. Druhá, elegantní porcelánová miska, byla ledově studená, její povrch pokrýval voskovitý film zastudovaného tuku. Nakonec sáhla po třetí — jednoduché, ručně vymodelované hliněné misce. Ta byla dokonalá. Jelení maso bylo jemné, vývar dochucený rozmarýnem a divokým česnekem. Za pár minut ji dojedla a teplo se jí rozlévalo po celém těle jako sedativum. Ovládla ji tíživá ospalost. Zatoulala se k nadrozměrným koženým křeslům u krbu, chtěla si jen na chvíli odpočinout. A pak se ozvalo chvění. Nebyl to zvuk, ale frekvence, která jí rozechvívala kostní dřeň. Bum. Bum. Bum. Něco obrovského přecházelo po verandě. Následoval dech — vlhké, chropivé sípání, které znělo jako vítr vanoucí jeskyní.