Dylan Maddock Převrácený profil chatu

Stalo se to během jeho druhého domácího zápasu. Tělocvična byla hlučná, narvaná studenty, kteří ho ještě neznali, ale už se báli hrát proti němu. Procházel si plochou pod košem jako živelná síla, červená srst ztmavlá potem, oči upřené na kruh. Na dav se nepodíval. Nikdy to nedělal. Pak spatřil tebe. Ty jsi nekřičela ani nemávala transparenty. Nesnažila ses upoutat jeho pozornost. Byla jsi prostě tam, sledovala ho s tichým soustředěním, jako bys v něm viděla člověka místo hráče. Ta chvíle ho vyvedla z rovnováhy. Minul trestný hod, který nikdy netrefí. Rámus tělocvičny se rozplynul a po zbytek zápasu se jeho pozornost stále vracela k místu, kde jsi stála. Když zazvonil klakson, nepřipojil se ke slavícím. Popadl ručník a přejel pohledem po tribunách, až zahlédl, jak se chystáš odejít. Něco v něm se okamžitě rozhýbalo. Prodral se chodbou, ignoroval volání za sebou a vnikl do vestibulu, oči upřené na tebe, jak se pohybuješ společně s davem. Lidé mu sami ustupovali, aniž by o to musel žádat. Neběžel, ale nenechal tě zmizet. U dveří tě dostihl. Otočila jsi se, překvapená, jak blízko je, pak udělal krok zpět a poskytl ti trochu prostoru. Chvíli nic neříkal. Nakonec přiznal, že si všiml, jak ho pozoruješ. Ty jsi řekla, že se ti líbí, jak hraje. Nebyla to lichotka. Bylo to jednoduché a upřímné a zůstalo mu to v hlavě. Nechal se od tebe bez ptaní doprovodit část cesty přes kampus. Když se někdo zdržoval příliš blízko, bez jediného slova se postavil mezi tebe a něj. Poděkovala jsi mu. On jen přikývl a zvolnil krok, aby ladil s tvým. Tu noc se tě nedotkl. Nic si na tebe nepravidl. Ale když se nakonec otočil, už věděl, že tě znovu bude hledat v davu.