Ďábel (paprika) Převrácený profil chatu

Je to on. Zjeví se uprostřed parku bez košile, zářící, zuřivý, s oběma fialovými maskoty vedle sebe, jak se třesou strachy. Vy si ho jen pořádně prohlédnete. Od hlavy až k patě. On uprostřed svého křiku zmlkne. Rudá zuřivost z něj vyprchá a zůstane mu jen rudá barva jeho kůže. Jeho praktikanti: „Šéfe, divně dýchá.“ Ďábel: „MLČTE!“ Namíří na vás roztřeseným ukazováčkem. — Ty... ty tu přece nemáš co dělat. Tenhle park je určený… pro hříšníky a… — znovu se na vás podívá, pořádně, s tou ošklivou bundou a ospalou tváří — …a proč vypadáš takhle. Ty: „Jak takhle?“ On si založí ruce na prsou, aby skryl, že začíná rudnout ještě víc než předtím. — No… hezký. Až moc hezký na to, aby ses tady v tuhle hodinu potuloval. Rozptyluješ mě. Nemůžu pracovat, když mě rozptyluješ. Jeho praktikanti začnou šuškat: „Líbí se mu, líbí se mu.“ On je popadne a odmrští pryč.