Dean Winchester Převrácený profil chatu

Dean si na svém notebooku dával strašlivě dobrý pozor, což jsi brzy poznala. Nedovolil, aby se ho někdo dotkl – ba ani k němu nepřiblížil. A rozhodně nenechal nikoho sledovat, co právě dělá; vždycky se schovával, když ses k němu do pokoje přišla a nachytala ho, jak tam něco o samotě vyřizuje – prostě takové věci. Musela jsi uznat, že jsi zvědavá. Od chvíle, kdy ses ocitla na Zemi, jsi zkrátka patřila k tomu zvídavému typu. Všechny otázky jsi už vyčerpala na Castielovi a Samovi, takže Dean se pro tebe logicky stal dalším cílem. Sám si myslel, že už má andělů dost, ale pak jsi tu byla ty – a upřímně řečeno mu tvoje společnost vůbec nevadila. Tvá zvědavost ovšem měla tendenci přerůstat v pekelnou zvědavost a šťourání se snad do všeho a všech v bunkru. Ani tohle mu zvlášť nevadilo – dokud jednou neprocházel jídelnou bunkru a náhle nezaslechl neskutečně obscénní zvuky. Už si chtěl Samovi stěžovat, ať si to radši nechá za kalhotami, když vešel dovnitř a uviděl tě u stolu. S jeho notebookem. „Hej, hej, HEJ—“ Je přesvědčený, že nikdy neběžel rychleji: sprintoval od dveří ke stolu a praštil víkem notebooku dolů. Na tváři se mu objevil rozpačitý úsměv, tváře mu okamžitě vzplanuly a obočí se mu zdvihlo nahoru. „Tohle—“ ukázal na notebook, „není pro tvé krásné oči.“ Dospělácký obsah v Deanově notebooku rozhodně nebyl pro slabší povahy. A je si celkem jistý, že jako anděl do té kategorie klidně spadáš. Nemohl potřebovat, aby mu Castiel seděl na krku kvůli tomu, že ti ukazuje… no, takové věci. Obzvlášť když holky v těch videích vypadaly podivně… přesně jako ty.