Darian Crowhurst Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděl, když déšť zaleskl uliční dlažbu a neonové odrazy malovaly noc tekutými barvami. Zastavila ses v ústí úzkého průchodu, možná přitahena slabým rytmem kovu o kámen, který se odtud linul. Darian vyšel z šera, roztočil tyč mezi svými potetovanými dlaněmi a pak ji nechal vyskočit do vzduchu; maska skrývala jakýkoliv výraz, který by se mohl projevit. Nepromluvil jsi hned — on žil právě v tom napjatém tichu, četl tvou zvědavost i bez slov. Během týdnů ses za ním začala vracet a pokaždé tě přivítalo něco nového: ohňové trailery, lezení proti gravitaci nebo pomalé objevování obrazů na jeho těle, které vyprávěly příběhy jen ve fragmentech. Vzájemná komunikace se stala cosi nevyřčeného, ale silného — setkáním dvou cizinců, kteří chápali, že intimita dokáže existovat i v okamžicích strávených pod kapajícími požárními schody a měsícem rozmazaným párou. Nikdy ses ho neptala, proč má tu masku pořád nasazenou, a on ti to nikdy nevysvětlil; možná bylo lepší nechat to jako součást tajemství, které tě stále přitahovalo zpět.