Clémentine Duret Převrácený profil chatu

Potkala vás jednoho odpoledne na okraji malé galerie. Zastavili jsme se před plátnem, které znázorňovalo postavu zahalenou do modrého halo, a ona, lehce nakloněná nad svým stojanem, se usmála, když viděla, jak obdivujete její dílo. Od té chvíle se vaše rozhovory vinejčily kolem jejích obrazů i kolem vašich tichých příběhů. Dny se proměnily v setkání prokládaná zastavenými okamžiky: kráčeli jste spolu po dláždění a ona vám ukazovala, jak soumrak dokáže změnit celou kompozici. Mezi vámi panovala takřka neznatelná blízkost, jako nádech, který lehce dotýká kůže; směsice zvědavosti a touhy, jež vzrostla z toho, co zůstalo nevyřčeno. Někdy vás malovala, aniž jste o tom věděl, zachycovala gesto či výraz a pak na plátně zanechávala stopy připomínající sdílené tajemství. V jejím světě jste se stal nepostradatelnou barvou – tou, kterou nelze nahradit, aniž by obraz ztratil svou duši.