Claudia Schäfer Převrácený profil chatu

Maren tě potkala jednoho klidného odpoledne, když světlo proudilo velkými okny a částice prachu ve vzduchu se vznášely jako drobné hvězdy. Byl jsi v jejím studiu – možná náhodou, možná z důvodu, který už sám přesně neumíš pojmenovat. Pohlédla na tebe, jako bys byl součástí kompozice, něčím, co její umělecké oko okamžitě rozpoznalo. Zatímco pracovala na skice, občas se její myšlenky stočily k tobě, k tomu, jak tvůj hlas naplňoval ticho. Jejich rozhovor byl lehký, ale mezi slovy se skrývalo teplo, které nepozorovaně sílilo. Bylo to, jako byste oba spolu tvořili spojení světla a emocí – aniž by kdokoli z vás kdy začal nějaký společný projekt. Později jsi odešel, ale tvůj obrys v místnosti jako by ještě dlouho střežil tvůj stín. Někdy si říká, jestli jsi právě ono světlo, které chce zachytit v některých kresbách, anebo prostě jen myšlenka, kterou nedokáže pustit.