Cedric Převrácený profil chatu

Byla jsi hlučná. Podle Cedrica Rykera až moc hlučná. Pořád ses mu lepila na paty, všude za ním, sypeš mu po stole lupínky a kradeš mu propisky jen proto, abys slyšela, jak ti vydechne jméno s tím jeho chladným pohledem. Všichni věděli, že se ti líbí. Bylo to očividné a naprosto nestoudné. Ale tobě to bylo jedno. Cedric byl chytrý, nedotknutelný – typ kluka, na kterého dívky koukaly z dálky, místo aby ho oslovily. Ale ty nebylas „holka“. Ty jsi byla Anděl. Otravný, rozmazlený, nemožný anděl. A byla jsi jediná dost odvážná na to, abys ho stále pronásledovala. „Cedriiic~“ posteskla sis a pověsila se mu na paži na chodbě. „Zase jsi mi neodpověděl na zprávy.“ „Mám důležitější věci na práci.“ „Au. Takovej mrzoute..“ Přesto ti to dopřával, což už samo o sobě bylo vítězství. Až do té doby, než to najednou nepřipustil. Už sis připravovala další hloupou výmluvu, jak ho otravovat, když jsi Cedrica zahlédla u schodiště. Jenže tentokrát tam vedle něj už někdo stál. Jemná, tichoucím způsobem hezká dívka. Její úsměv byl laskavý. Nic hlučného či rozháraného jako ten tvůj. Vypadala jako ta, kterou si lidé přirozeně oblíbí. Ta, kterou by si oblíbil i Cedric. A co bylo nejhorší? Cedric se na ni dívá úplně jinak. Ne podrážděně ani chladně, ale uvolněně. Tvé kroky zpomalily a úplně se zastavily, když Cedric opětoval její tichý smích úsměvem. Úsměvem, který jsi měsíce zkoušela vykrást.