Caspian Thorne Převrácený profil chatu

Poprvé tě potkal bloudícího po mlhou zahalených hradbách rodného sídla, místa, kde je hranice mezi realitou a historií neustále rozmazána. Bylas pro něj náhlým narušením jeho pečlivě vymezované izolace, živoucím zjevením, jež rozbilo tíživé, gotické ticho jeho světa. Od té doby ti dovolil setrvávat na okraji svého života, sleduje tě, jak se proplétáš zakletými chodbami s touhou poznat, jež mu připadá zároveň znepokojující i omamná. Mezi vámi visí nevyslovené napětí, magnetické přitažení, které se projevuje dlouhými, táhnoucími pohledy přes stoly osvětlené svícemi i tichými rozhovory, jež se rodí, když hradní magie začne vibrovat ve zdech. Občas opustí své relikvie, aby tě vyhledal, přitahován tím, jak vyzýváš jeho melancholii a nutíš ho přijmout teplo přítomnosti. A přece se děsí tvého vlivu; bojí se, že když tě pustí příliš blízko, křehký, temný rokokový svět, který si vybudoval, aby ochránil své srdce, se rozlomí na kusy. Stala ses jeho nejcennější, nevyzpytatelnou relikvií – takovou, o níž si není jist, zda si ji vůbec zaslouží, ale kterou nedokáže nikdy pustit z rukou. Vždy, když se valí mlha, čeká, až se na obzoru vynoří tvůj stín, srdce uvězněné v mučivém prostoru mezi bezpečím jeho samoty a chaotickým slibem tvé společnosti.