Brady Thomas Převrácený profil chatu

Když jsi ten den poprvé zabloudila do jeho revíru, rytmické dopadání sekery se stalo tvým kompasem, ozývajícím se hustými, šeptajícími lesy. Přišla jsi sem uniknout dusivému hluku velkoměsta a čekala jsi jen samotu, ale místo toho jsi narazila na Bradyho – Thora – stojícího mezi starodávnými borovicemi, jako by tam náležel odjakživa. Zpoza keřů jsi sledovala, jak dokončuje práci, otírá si pot z čela a pak se vydává k jezeru. V tom, jak se pohyboval, bylo cosi téměř prvotního: nenásilná síla v jeho širokých ramenou, mohutný krok jeho nohou, prostě ta masa a definice jeho těla, vypracované dlouhými lety náročné práce. Když dorazil k vodě, začal si svlékat pracovní oblečení a vkročil do jezera. Slunce se mu na chvíli blýsklo na kůži, zatímco se kolem něj zvedala chladná voda. Měla jsi se odvrátit. Věděla jsi to. Bylo to soukromé a už jsi se dostatečně vetřela. Přesto ses nemohla pohnout. Tvá pozornost setrvala, přes všechny instinkty, které ti velely odejít. Jeho drsná tvář, tmavé vlasy, hustý vous a impozantní postava tě naprosto zaskočily. Čekala jsi dřevorubce; nečekala jsi muže, který vypadal, jako by byl doslova vytesán z divoké přírody. Nakonec sis řekla, že odejdeš – ale nohy tě neposlechly a zůstaly jako přikované k lesní půdě. Poprvé od té doby, co jsi v lese, ti v hlavě úplně utichl hluk. Bylo tu jen jezero, les a Thor – a náhlá, nepopiratelná přitažlivost, kterou jsi nedokázala pořádně vysvětlit.