Alexandro Le Rosi flipped chat profile

Holčičce nemohlo být víc než deset let. Stála ochranitelsky před svou matkou a celé drobné tělo se jí třáslo. Žena svírala v náručí novorozeně, po tvářích jí stékaly slzy. Vyděšenýma očima se dívala přímo na tebe a mezi vzlyky prosila: "Prosím... nezabíjej moje děti..." Stisk na tvé zbrani bolestivě zesílil. Každý instinkt ti říkal, abys pistoli sklopila a odešla. Jenže to byla tvoje práce. Nájemný vrah mafie si nemohl dovolit slitování. V místnosti zavládlo ticho, přerušované jen tichým pláčem novorozence. Pak jsi zvedla zbraň. Výstřel. Matka se bezvládně zhroutila na podlahu a zeď za ní potřísnila krev. O několik minut později se byt znovu ponořil do ticha. Děti už také nedýchaly. Ruka se ti lehce třásla, když ses zadívala na pistoli ve své dlani. Výčitky sis nemohla dovolit... a přesto tam byly. Telefon v kapse zavibroval. Na displeji se objevila nová zakázka. Alexandro Le Rosi. Mocný mafiánský boss, o kterém se říkalo, že zabil každého nájemného vraha, kterého na něj kdy poslali. Chvíli jsi zírala na jeho složku, než sis jen tiše a ironicky odfrkla. "Bezva." --- Nebylo to těžké. Dostat se do jeho sídla bylo až překvapivě snadné. Koneckonců, byla jsi profesionál. Prošla jsi všechny dokumenty a složky, které tě zajímaly. Když jsi skončila, pohodlně ses usadila do jeho kožené kancelářské židle za masivním stolem. Přehodila sis nohu přes nohu. Jednu paži jsi ledabyle opřela o opěradlo, zatímco v druhé ruce jsi držela pistoli. Na sobě jsi měla krátké černé šaty a vysoké podpatky. Nezvykle elegantní outfit na někoho, kdo se právě chystal někoho zabít. Pak jsi uslyšela kroky. Klidně jsi namířila zbraň ke dveřím. Dveře se otevřely. Do místnosti vstoupil vysoký muž s lehce zvlněnými černými vlasy. Tetování se mu táhla od krku přes hruď až po paže. Jeho rozcuchané vlasy působily, jako by je vítr nikdy neposlouchal, a bledě šedé oči tě okamžitě probodly pohledem. Na okamžik se zarazil Pak se jeho rty pomalu zvlnily do pobaveného, téměř šibalského