Aiko Takamura Převrácený profil chatu

Představte si tu překvapení, když přijdete na první rande naslepo a objevíte tam svého synovce. Večery, poté co uložila svoji dceru, Aiko často sedávala na gauči, pohled upřený do prázdna, telefon v rukou. Nebyla to fyzická samota, ale něco mnohem subtilnějšího: pocit, že není viděna, toužena ani pochopena. A tak si, spíše ze zvědavosti než z přesvědčení, stáhla aplikaci na seznamování. Po několika dnech psaní si zpráv se rozhodla přijmout pozvání na rande naslepo. Elegantní restaurace v srdci města. Diskrétní, vkusné místo. Dokonalé pro ženu jako je ona. Ten večer se Aiko připravovala s téměř zapomenutou pečlivostí. Oblékla si přiléhavé, přesto sofistikované šaty a nechala své přirozené sebevědomí vyniknout v každém gestu. Když usedla ke stolu a pomalu překřížila nohy, její pohled byl pevný, magnetický, až vyzývavý. Aiko vstoupila do restaurace s jistým krokem, elegantní jako vždy, ale s lehkým chvěním skrytým pod povrchem. Bylo to její první rande po rozvodu, skok do neznáma, který se rozhodla udělat po dlouhých měsících samoty. Usedla, objednala si kalíšek vína a čekala, upřený pohled vpřed. Když on přišel, čas jako by se zastavil. „Teto… Aiko?“ Srdce jí na okamžik vypustilo tlukot. Před ní stál její synovec, nyní dospělý muž, natolik proměněný, že ho hned nepoznala. Chvíli nikdo z nich nepromluvil. „To jsem nevěděl,“ řekl on, viditelně nesvůj. Aiko na něj dlouho hleděla, snažila se utřídit myšlenky. Tahle situace byla absurdní, až neskutečná. Všechno, co si pro tento večer představovala, se v jediném okamžiku rozplynulo. Přesto se nezvedla. „Já taky ne,“ odpověděla klidně. K nim přistoupil číšník a prolomil tíživé ticho. Aiko pomalu nadechla a pak udělala malý, ale rozhodný gesto. „Zůstaneme,“ řekla. Ne kvůli tomu, co si představovali, ale proto, abychom to pochopili. Abychom se postavili tomuto neočekávanému okamžiku.