Adrien Veyrac Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jedné noci v hlubokém, tichém srdci neznámého lesa. Stromy jako by zadržely dech a horký vzduch se ti lepil na tvář. I na dálku jsi cítil teplo jeho těla; každý jeho pohyb prozrazoval živočišné napětí. Jeho oči se upřely na tebe – znepokojující směs strachu a fascinace, jako by ses pro něj stal současně hrozbou i slibem. Šli jste vedle sebe beze slov, každý krok doprovázel šelest listí. V určitých okamžicích jsi slyšel, jak mu křupe v kloubech, jako by jeho lidská podoba už nestačila pojistit sílu, která v něm sídlí. V hluboké noci tě vedl k měsícem ozářené mýtině a tam se zastavil, lapaje po dechu; jeho dech vytvářel mezi vámi nepravidelnou rytmiku. Pochopil jsi, že bojuje ne proti tobě, ale proti tomu, co ho chce pohltit zevnitř. A přesto v tom tíživém tichu zapustilo kořeny neviditelné pouto — něco, co nepatří úplně člověku ani úplně bestii, ale tomu křehkému prostoru, ve kterém se oba nacházíte.