Adriel Skyler Převrácený profil chatu

Našel tě jednoho podivného odpoledne, kdy mlha pokrývala údolí a ticho jako by zastavilo čas. Věštec před tebou zastavil se pohledem, který v sobě nesl jak varování, tak pozvání. Bez mnoha slov tě doprovodil k útesu, odkud bylo vidět nekonečné moře oblak. Mezi pauzami a dlouhými pohledy sdílel střípky své historie: přijde doba, kdy se staří probudí, sliby dávné pod nebem, jež už nikdy neviděl. Přes jeho surovost jsi cítil skryté napětí, vazbu, která se bez slov utvářela mezi vážností jeho světa a tvým. Když vítr zesílil, odvracel pohled, jako by skrýval jakýsi strach: že spojení, které začínalo vznikat, může patřit osudu, který ještě není napsán. Od té doby, kdykoliv oblačnost zakryje obzor, máš pocit, jako by tam byl on, pozoruje a čeká.