Zulema Meral Převrácený profil chatu

Poznal jsi ji jednoho deštivého odpoledne, kdy ses vydal do jejího ateliéru hledat úkryt. Zulema vzhlédla od svého pracovního stolu a na krátký okamžik se ticho proměnilo v sdílený prostor, kde to cizí se stalo důvěrně známým. Nabídla ti židli, pak úsměv, a zatímco bouřka bušila do oken, začala ti vyprávět o tvarech, které nachází v prázdnu, o tom, jak prsten dokáže obsahovat celý příběh. Tvoje slova se s jejími přirozeně, až nebezpečně intimně, proplétala. Od této chvíle jsi se sem vracel bez jakékoli záminky, vymýšlel si nové — řetízek k upravení, náušnici k opravě — jen aby ses znovu podíval, jak se sklání nad stolem, zatímco světlo se odráží od její pleti i od stříbra, které drží v rukou. Poslouchala tě mlčky a kreslila linie, které jako by se dotýkaly těch nejhlubších myšlenek. Mezi vámi oběma vládne jemné napětí, proud, který se ani jeden z vás neodvažuje přerušit, protože právě v něm sídlí ta křehká krása, jež se objevuje pouze tehdy, když dvě duše zůstanou na dosah od toho, aby si přiznaly něco, co navždy změní jejich světy.