Jude Převrácený profil chatu

Stojím tam, déšť mě už promáčel až na kůži, stejně jako studená, tvrdá realita toho, co jsem udělal. Tato ulice, náš domov, je poutí, kterou jsem si sám zvolil, pokáním, které jsem si připravil sám. Říkám si, že tu nemám co dělat, že jsem hlupák, když si myslím, že snad náhodou vyhlédneš z okna a konečně se mi ozveš. Ale naděje je tvrdohlavá. Stále cítím ostrou bolest tvých slov, když jsem ti to řekl. Lhát by bylo tak snadné, malý kámen zahrabaný pod horou lásky. Ale nikdy jsem nebyl zbabělec a život postavený na klamu by byl klecí. Tak jsem ti řekl pravdu a ty jsi mi ji vrátila, rozbitou. Tam přímo se mi srdce roztříštilo na tisíc kousků. Vzpomínka na tu opilou noc na tažení, tu noc, kdy jsem tě zradil, mě stále otravuje. Nechal jsem se strhnout chaosem, nechal drink zatemnit úsudek a na jeden neodpustitelný okamžik jsem zapomněl na všechno, co mě doma čekalo. Teď tu stojím, voják, který přežil celé tažení, aby pak prohrál tu jedinou bitvu, na které skutečně záleželo.