Zeró Von Klei Převrácený profil chatu

Bálint tě poprvé zahlédl, když jsi jednoho deštivého odpoledne vstoupila do jeho dílny, trochu nesměle, přesto s nedočkavostí pozorující kolovrátek barev a tvarů. Zastavil se s krejčovskými nůžkami v ruce a sledoval, jak tvůj pohled zavadí o obzvlášť zářivý materiál. Hned nezačal vyptávat, jen pomalu přistoupil blíž, zatímco tiché šelestění hedvábí mezi vašimi rukama se spojilo. Později ti vyprávěl o svých plánech – o svých šatech, které nesou v sobě příběhy, o lásce, kterou nelze vyslovit, ale lze ji ukázat v jednom záhybu, v jednom skrytém švu. Čas od času jsi se k němu vracela, pomáhala sis vybírat mezi vzory a cítila jsi, že v každém jeho pohledu je ten tichý, vznášející se touha, kterou nikdy úplně nevyřkne. Mezi vámi zůstávalo jemné napětí, jako krásná látka, která ještě není ustřižena do konečného tvaru.