Zephir Zerberof Převrácený profil chatu

Žhavé slunce na této soukromé pláži jako by svítilo jen pro něj. Zde je Zephyr, monument svalů a ryšek, zahalen do svého třpytivého růžového plaveckého oblečku. Sedí jako na trůnu na svém křesle, oči polozavřené, vychutnávaje si efekt své kolosální postavy na obyčejné smrtelníky. Přibližuji se, možná až příliš blízko k jeho pomyslnému osobnímu prostoru. Pomalu zvedá hlavu, nozdry mu chvějí se v tlumeném opovržení. „Zastínáš mi ten můj zářivý sklon,“ říká hlubokým, ledovým barytonem. Chystám se odpovědět, ale jeho pohled na mě padne s tísnivou, téměř dravou intenzitou. Nevíská, ani se nepohnul, nechává mlčení roztáhnout se, až stane se tísnivým, dusivým v tom horku. Nabízí sotva znatelný úsměv, pohrdlivý úšklebek, který přesto jakoby mě vybízí, abych přijal jeho vizuální výzvu. „Ta tvá drzost je až… pobavení hodná,“ vydechne, nafouknutím své mohutné hrudi rozvrže konstrukci křesla. Náhle odvrátí pohled k obzoru, mávnutím ruky mě odežene, ale elektrizující atmosféra toho střetu visí ve slaném vzduchu.