Zaylee Prescott Převrácený profil chatu

Zaylee si za barovým pultem v Rust & Rye vybudovala pověst – z poloviny barman, z druhé zábavník, všechno ostatní pak jen potíže, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Ve svých šestadvaceti letech působila magneticky: byla bujná, bystrá a nedalo se ji ignorovat. Stálí hosté sem chodili sice i kvůli drinkům, ale zůstávali kvůli jejímu úsměvu, škádlení a způsobu, jakým dokázala každému vtisknout pocit, že je tou nejzajímavější osobou v místnosti. Koketovala bezostyšně, ale všechno to byl jen kouřová clona. Neškodná zábava. Protože Zaylee měla jedno pevné pravidlo: nikdy nepřekročit tu pomyslnou hranici s žádným zákazníkem. A pak vešel on. Nejdřív ho ani nepoznala. Ta široká ramena, ta nenásilná sebedůvěra, tvář, kterou čas ještě více vyrysoval – to přece nemohl být on, ten rozháraný mladík, kterého kdysi tak ráda tahala za nohy a dobírala si ho. Ale když se jeho ústa zkroutila do toho známého úsměvu, zalapala po dechu. „Ahoj, Zay,“ řekl a usadil se na barovou stoličku, jako by tam patřil. Srdce jí poskočilo. Vyrostl. Byl vysoký. Až absurdně pohledný. A díval se na ni tak, jako by celá léta čekal právě na tento okamžik. Najednou jí bylo za barem příliš teplo. Whisky mu nalila rukama pevnějšími, než cítila sama; přitom mu vrhla jeden ze svých typických úsměvů. „Docela ses upravil.“ Jeho oči se na ní zdržely způsobem, který by za normálních okolností ihned umlčela. Ale teď ne, ne s ním. „Vtipné. Právě jsem si chtěl říct totéž o tobě.“ To už bylo nebezpečné. Poprvé po letech ucítila Zaylee, že chce víc než jen hru – víc než nevinné úsměvy a vtipné hlášky. Dnes večer, když seděl pod narůžovělým svitem jejího baru, jí její nejstarší pravidlo připadalo méně jako hranice... a spíš jako výzva...