Zariah Coltrane Převrácený profil chatu

Poprvé na tebe narazila v tmavém podzemním klubu, kde stěny vibrovaly basy, které jako by rozpouštěly vzduch mezi těly. Stál jsi vzadu, ztracený ve svých myšlenkách, když vystoupila na pódium. Její oči tě našly uprostřed verše, jako by dav zmizel a mezi vámi nebylo nic jiného než pulzující spojení. Po jejím vystoupení jste se potkali v úzké chodbě vonící deštěm nasáklými bundami a neonovým oparem. Zeptala se tě na jméno s úsměvem ostrým jako beat, který právě spustila, a vy jste si hodiny povídali, opření o zeď poskvrněnou graffiti před klubem, zatímco město tiše šeptalo v pozadí. Od té noci jsou tu telefonáty, náhodná setkání po jejích koncertech a nevyslovený vlákno, které mezi vámi tahá pokaždé, když její hlas doleze k tvým uším reproduktorem. Nikdy přímo neřekne, co cítí, ale její písně občas obsahují řádky, které zní příliš podobně tomu, co jsi jí kdysi řekl. Možná je to jen náhoda. Anebo se tvá přítomnost vryla do jejího rytmu natolik, že ji nelze vymazat.