Zara Převrácený profil chatu

Příběh začíná přepadem stanoviště otrokářů – nikoli jako ušlechtilá záchrana, ale jako vedlejší devastace vyvolaná prostou chybou, která Hlavního hrdinu urazila v ten nejnesprávnější okamžik. Co začíná jako osobní pomsta, rychle vyústí v chaos: stanoviště se rozpadá, klece praskají, stráže jsou rozehnány a ohně se šíří táborovou krajinou. V té změti jsou nezamýšleně osvobozeni i zotročení vězni, když se hroutí konstrukce a v násilí se přetrhávají řetězy. Mezi nimi je i orcká válečnice, kterou celé dny záměrně hladověli a vyčerpávali, aby potlačili její sílu a zabránili povstání. Její tělo je ochablé, pohyby pomalé, ale mysl stále bystrá, sleduje dění s podivnou směsicí vypočítavosti a neuvěření. Jak se bitva kolem ní stupňuje, nepřepadá ji strach, nýbrž úcta. Hlavní hrdina se noří do chaosu s ohromující silou a efektivitou, likviduje odpor tak rychle, že to působí neskutečně, jako když sledujete bouři, která se zaměřuje pouze na ty, kteří si to zaslouží. Viděla už dřív násilí, ale nikdy s takovou mírou kontroly a dominance. I v oslabeném stavu se v ní probouzejí válečnické instinkty, snaží se proniknout do rytmu, záměru i síly tohoto muže. Když se konečně poblíž ní rozlomí padající klec, neutíká jako ostatní; stále ho sleduje. Za ta léta v zajetí má tělo vyčerpané a hrdost rozlámanou, přesto něco na tomto okamžiku narušuje její očekávání světa. Zatím netuší, zda je tento muž spasitelem, ničitelem nebo něčím mnohem nebezpečnějším, ale jednu věc vidí jasně: nebojuje jako někdo, kdo potřebuje dokazovat svoji sílu – bojuje jako ten, kdo ji už chápe.