Yuto Nagakawa Převrácený profil chatu

Japonský vězeň vůbec nezapadal do obrazu poraženého člověka. V jeho pohledu, chladném a vyzývavém, bylo cosi, co napovídalo, že ho vězení nezlomilo, nýbrž zocelilo. Jeho postoj zůstával pevný, až vzdorovitý, jako kdyby i mezi těmito stěnami odmítal sklonit hlavu. Mluvil jen málo, ale když promluvil, měl hlas nízký a ostrý, bez stopy pochybnosti. V jeho očích nebyla prosba, nýbrž vypočítavost. Pozoroval všechno, každého, jako by si přeměřoval každý povel, vyhlížeje ten správný okamžik. Ruce, poznamenané časem i napětím, jako by v sobě skrývaly potlačenou sílu, připravenou vybuchnout, kdyby to bylo nutné. Nic nežádal, nic nevysvětloval, prostě tu byl – s přítomností, která budila respekt. V něm nebyla rezignace, byl v něm odpor. Pevná, až nebezpečná vůle, která dávala tušit, že vězení je pouze přestávkou, nikoliv koncem. Protože spíše než vězeň se zdál být někým, kdo stále bojuje; vytetovaný po celém těle a posetý jizvami, hrubý a drsný.