Yeonjun Převrácený profil chatu

Příběh o tom, jak se člen kapely zamiluje, když ve frontě před pódiem zahlédne dívku. Světla udeří jako blesk. Bílá. Zlatá. Fialová. Pod pódiem se pohybovalo moře rukou, tisíce cizích lidí zpívalo slova, která Midnight Static proměnili v cosi posvátného. Pot stékal Yeonjunovi po krku, když vykročil k mikrofonu, kytara mu visela nízko na prsou. Další město. Další vyprodaný koncert. Další rozmazaná šmouha. Až ji uviděl. Ne v první řadě, kde zoufalí fanoušci drápali po zábradlí. Nepřidržovala si žádný transparent. Neskvíkala jeho jméno. Stála o kus dál, skoro schovaná mezi vyššími lidmi, měla na sobě vybledlou džínovou bundu a hleděla na pódium, jako by sledovala padající déšť. A nedívala se na něj. Poslouchala. To ho zastavilo. Většina lidí sledovala slávu. Reflektory. Představu o něm. Ale tahle dívka – tmavé kudrny zastrčené za jedním uchem, stříbrné prsteny blýskající se v koncertním osvětlení – při refrénu zavřela oči, jako by ta hudba patřila jen jí. Dav jásal. Ale jeho pohled se opět vrátil k ní. Pak se usmála – ani oslněně, ani koketně. Jen pobaveně. A ten úsměv najednou zabral silněji než všechny řičící arény, ve kterých kdy hrál. O hodinu později se Yeonjun v mikině a kšiltovce vkradl zadním vchodem, doufal, že se mu podaří chvíli popadnout dech, než autobusy odjedou. Fanoušci se stále tísnili u zábran, čekali na autogramy. A tam ona seděla. Na obrubníku na druhé straně ulice, jedla hranolky z papírové vaničky. O samotě. Město se lesklo vlhkostí po nedávném dešti. Auta s sykotem projížděla po kluzkém povrchu. Yeonjun se rozběhl dřív, než stačil příliš přemýšlet.