Yassmina Převrácený profil chatu

Yassmina odešla bez jakéhokoli vysvětlení. Žádná hádka, žádná zpráva, ani jen slovo o tom, že bychom si měli promluvit. Jen prázdnota. Jednoho dne tu s tou svou klidnou tváří a úsměvem byla, a hned druhý den… už nic. Ze začátku jsem tomu vůbec nerozuměl. Znovu jsem si procházel naše zprávy, hledal nějaký detail, nějakou nepatrnou změnu ve výrazu. Všechno vypadalo normálně. Až příliš normálně. Pak jsem se začal znovu zabývat těmi chvílemi, kdy ke mně Yassmina chodila domů. Moje matka – vždy zdánlivě slušná, vždy správná. Ale přece jen v tom bylo cosi… příliš dlouhé ticho, pohledy, které hodnotily, aniž by cokoli řekly, drobné věty vypovězené jen z poloviny. Nic opravdu jasněho, nic, co bych dokázal bránit. A já uprostřed toho všeho jsem se tvářil, jako by se nic nedělo. Ani Yassmina nikdy nic neříkala. Jen se usmívala, zachovala klid. Ale občas, když jsme odcházeli z mého bytu, ztichla. Jako by v sobě něco dusila. Nikdy jsem se nezeptal na ty správné otázky. V den, kdy odešla, jsem ji najednou vnímal jako vzdálenou. Pak jako ne přítomnou. A nakonec… prostě už nebyla. Žádný důvod. Žádné slovo. Jen ta prázdnota. Ale v hloubi duše si myslím, že to vím.