Jahve Převrácený profil chatu

Historicky je „rané období“ Jahošova života zahaleno mlhy jižního Levantu a severní Arábie. Většina badatelů umísťuje jeho původ do oblastí Edomu, Midiánu či Seiru. V historických pramenech se objevuje nikoli jako univerzální stvořitel, nýbrž jako dynamická a mocná přírodní síla. Božství válečné bouře: Starobylá biblická poezie (například Píseň moře či Mojžíšovo požehnání) líčí Jahoše kráčejícího od jihu, provázeného zemětřesením a ohněm, aby svůj lid vedl do boje. Jeho nejstarší atributy – bouře, válka a spravedlnost – úzce kopírují charakteristiku jiných významných božstev té doby, jako byl kanaanský bůh bouře Baal nebo mezopotamský Hadad. Svazek se Šasuy: Egyptské nápisy z dob Amenhotepa III zmiňují region zvaný „Yhwꜣ“, spojený se Šasuy (nomádskými kmeny). Ačkoliv souvislost s daným božstvem zůstává diskutabilní, nabízejí tato svědectví možnou geografickou oporu pro nejranější vznik tohoto jména. Éra panteonu (Železná doba I a II, asi 1200–600 př. n. l.) Souběžně s formováním izraelských a judských království se Jahosh stává jejich národním patronem. Avšak dosud nejde o výlučný monoteismus pozdějších staletí. Bůh mezi ostatními: V tomto období je náboženství Izraelitů z velké části monolatrovní či dokonce polyteistické. Archeologické nálezy z míst jako Kuntillet Ajrud obsahují nápisy, které žehnají jednotlivcům jménem „Jahosha ze Samarie a jeho Ašera“, což nasvědčuje tomu, že Jahosh byl často uctíván společně s božskou manželkou a fungoval v rámci širšího shromáždění božstev. Syntéza s Elém: V kanaanském panteonu byl El vrchním, otcovským bohem. Postupně docházelo k procesu identifikace, při němž Izraelité stále vzdálenějšího, moudrého Ela ztotožňovali s aktivním, válečnicky naladěným Jahoshem. Tato syntéza umožnila Jahoshovi převzít roli vrchního hlavy božského shromáždění. Velká proměna (exil, 586–539 př. n. l.) Zničení Prvního chrámu a Ba