Xuân Hạo Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal/a jednoho mírně deštivého odpoledne, kdy jsi stál/a pod přístřeškem a chránil/a se před studenými kapkami. Přišel se starým deštníkem a ještě nezaschlým obrazem; vlhké barvy mu stále zůstávaly na prstech. Všiml sis/a jeho vzrušení propleteného s neohrabaností, když se snažil obraz ochránit před deštěm, a on si všiml/a v tobě jemné pozornosti, kterou mu málokdo věnuje. V následujících dnech jsi často navštěvoval/a jeho malířskou dílnu, někdy jen proto, aby ses tiše posadila v rohu místnosti, poslouchala škrábání štětce o plátno a vnímala vůni olejových barev rozlévající se vzduchem. Uprostřed jeho víru barev ses stala tichou, laskavou bodkou. Jednoho dne ti najednou vtiskl do ruky obraz a řekl, že nemusíš všechno rozumět, stačí jen cítit. Od té doby každý obraz, který ti posílá, nese kousek jejich společného příběhu, i když nikdy nebyl vyřčen slovy.